Smrt a ztráta

Setkání se smrtí je pro nás zpravidla zkušeností zastavující. Klademe si otázky, které si jinak nepokládáme, cítíme množství emocí nebo naopak máme dojem, jako bychom se na svůj život jen dívali, jako bychom byli od sebe v emocích odtrženi.

Naše pocity mohou být znejisťující nebo bolavé. Jak sebe sama uchopit? Jak se nebát nejistoty? Čím smysluplně naplnit svůj další život? Máme naději na dobrou budoucnost? Jak tímto místem/těmito dny/týdny/měsíci můžu vůbec projít?

Někdy zemře člověk, který byl dlouho nemocný, o kterého jsme třeba i pečovali, a přece je pro nás jeho smrt náročným předělem. Jindy nás okolí viní, že truchlíme málo nebo jiným způsobem, než by čekali/než truchlí oni. Někdy bychom chtěli emoce sdílet, ale další člověk v rodině to má jinak. Někdy zemře někdo náhle např. u nehody, z důvodu úrazu, náhlé zdravotní příčiny. Někdy zemře dítě zrova po narození, jindy již větší. Někdy si naši blízcí vemou život sami a my se vyrovnáváme s tématem sebevraždy v rodině nebo blízkých vztazích. 

Možná hledáme, jak se rozloučit nebo naopak jak od loučení moci odejít. Někdy můžeme hledat, jak zemřelému odpustit, nebo naopak mu poděkovat.

Jindy nevíme, jak si poradit s tím, že zemřel člověk, se kterým máme věci nedořešené, spíše bolavé či uskřinuté. Můžeme cítit lítost, ale i zlost, pociťovat ztrátu, ale i zášť.

Nabízím doprovázení v tématu ztráty Vašich blízkých. Pro možnost projít náročným údobím, žal neminout. A přeci znovuhledat a nacházet vnitřní klid, žitou všednost, běžné fungování, kam se vejde i dobré spaní a v letech příštích i možná spokojenost.