Ztráta těhotenství

    Je-li těhotenství očekávané a je-li náhle ukončené, pak může jít o bolestnou zkušenost, kterou je mnohdy složité sdílet. 
    Z generace našich matek může zaznít útěcha - ty ještě budeš mít dětí a dětí, vždyť si uděláte další. Kamarádky, co danou situací neprošly, si nemusí vědět rady. Známé, co danou situací prošly, mohou zvažovat, zda tuto informaci říct či neříct. Pro partnera může být obtížně srozumitelné, že něco, co trvalo tak krátce a ještě to "nebylo dítě", pro Vás může být tak podstatné a ztráta může být žita tak hluboce. Pokud do situace vstoupil i zdravotní personál, pak ji svým zásahem a přístupem mohl ulehčit nebo učinit ještě méně stravitelnou.
     
    Někdy nechceme žalem a obavami okolí zatěžovat. Někdy okolí zavaluje žalem či vinou nás. Někdy je pro nás nepřijatelné, že oni smutní a tolik zasažení nejsou. Může se to i zprudka střídat a my najednou nevíme, co se sebou. 
     
    Někdy se žena rozhodne jít na přerušení těhotenství a zaskočí ji její vlastní zmatené pocity, poté, co se tak stalo.
     
    Někdy se o dítěti již všeobecně ví a ono zemře ve vyšším měsící těhotentství, při porodu nebo krátce po něm.
     
    Nabízím  doprovázení touto situací. Zkušenost ukazuje jako dobrý formát, co nejdříve se setkat/ ev telefonicky se spojit. Za situací se ohlédnout, provázat ji s ostatním životem i oddělit a za sebou zanechat, to co bylo zraňující a co dál nést nechceme.
     
    Pro ty, kterým by to bylo milo, je zde z mé strany nabídka spoluutvoření jednoduchého rituálu. 
    Rituály nás doprovázejí odjaktěživ. Jsou nápomocné při předělování etap. Slouží k propojení toho, co si neseme jako součást naší zkušenosti - co se stalo a nejde odestát, za co jsme vděčni i z čeho nám bylo těžko, zastavení se u toho, jak je nám nyní a co si přejeme, aby bylo, co do života voláme. 
    Můžete přivést kamarádku, partnera, maminku, nebo přijít sama.
    Jde o určitý předěl v truchlení, kam se vejdou různé, třeba i protichůdné myšlenky i emoce.
    Je to zpravidla velmi civilní setkání a přeci i velmi osobní a hluboké. Využijeme, co Vám bude milo, předem se spolu domluvíme. Můžeme se usadit v křeslech, stejně jako na zemi. Můžeme (nemusíme) využít svíčky, misky s vodou, utvořit si v místnosti atmosféru pomocí vůní, kamínků, polštářků, něčeho co jste měli s očekávaným miminkem spojené. Můžete vzpomínat i smutnit. Můžeme vymyslet i jiný formát venku, mimo konzultovnu. Budeme hledat, co Vám vyhovuje. Jde o to moci nějak předělit to, co se stalo a to, co byste si dál přála. Všimnout si toho, jak Vám bylo, jak Vám je a jak byste chtěla, aby Vám bylo. Jde i o rozloučení s tím, co nebude, kdy se vyrovnáváme se změnou plánů v budoucnosti. 
    Řekla bych, že ze všeho nejvíc jde o určitou formu rozloučení a zároveň babského pospolného pohlazení na duši v těžké chvíli. 
    Cena je stejná jako u konzultace, odvíjí se od času, Vašich představ a mých možností. Zpravidla se vejdeme do dvou hodin společného času.

     

    Kéž najdu vnitřní sílu otevřít se bolesti, kterou prožívám. Kéž najdu láskyplný postoj mysli k bolesti, kterou prožívám. Kéž mohu bolest vyrovnaně pozorovat. Kéž si uvědomím, že každá bolest je pomíjivá. Kéž dokážu opustit své představy o bolesti. Kéž si uvědomím, že nejsem touto bolestí. Joan Halifax