22.11.2021

První ovečka přešla lávku

Ne každé bohatství je na první pohled zřejmé. Někdo má milující vztah, další má blízko ke svým dětem, jiný tělo, které má rád, někdo se naučil po letech snížit svou vysokou laťku, jiný si odpustil, co si měl léta za zlé. A některý šťastlivec večer usne, jako když ho do vody hodí, v noci spí jako kotě a ráno se probouzí odpočatý a svěží.

U spánku záhy dojdeme zámyslu na téma přebytku. Ne snad, že bychom měli nedostatek. Naopak. Máme spoustu jídla, práce, umělého osvětlení, máme zdroje a umíme ze sebe mnohdy vydat maximum, vytěžit každý den, dovedem po sobě ptát, kam až to jde.

Málokdy jsme se v našich výchozích rodinách naučili sami se sebou zacházet tak, abychom mohli žít spokojeně a neměli si to za zlé. Dovedeme respektovat naši vlastní potřebu zvolnit, únavu těla, přetížení hlavy, přemíru techniky? Jde nám odpočívat, dělat si přestávky, aspoň místy se potkat sami se sebou, v tichu a beze spěchu? 

Při přemítání o usínání, se nám snadno přihodí, že příliš pozornosti věnujeme výseči usínání samotného a málo se díváme do svých dní, jak žijeme, jak to se sebou dovedeme. Potřebujeme žít dobrý život, blízké vztahy, těla obstarání, malé vlídné přestávky, snižovat svou laťku, kde to není nezbytné.

A vedle této polívky života, do které se setrvale máčíme, můžeme vytyčit tři důležité pojmy. Prvním je tma. Chceme-li usnout, pak naše tělo potřebuje vědět, že se stmívá. Je to dosažitelné, prosté a logické. Jsme savci, náš mozek je uspořádán prastarým způsobem a očekává, že bude zřejmé, kdy se jde spát, ještě před tím, než se spát půjde.

Komfort žití v zemi, kde je dostatek, tkví také v tom, že setrvale svítíme, mnohé místnosti, ve kterých bydlíme, mají i několikero osvětlení. Možná jste někde četli, jak je podstatné nedívat se do obrazovek, které na nás civí zpět svých modrých světlem. Mineme nyní možnost koupit si brýle, které právě toto světlo eliminují a nastavit si displeje tak, aby na nás toto světlo tolik nedštilo. Stále nám zůstává důležitá a dobrá možnost ovlivnit při jakém světle pracujeme ve večerních hodinách. A takové dvě tři hodiny před tím než jdeme spát už se pohybovat víceméně v příšeří. Tělo si rychle zvykne na avízo toho, co po něm ptáme a své vnitřní hodiny seřídí v souladu s naším záměrem.

Hlad je druhým důležitým stavebním kamenem pro naše spaní. Chceme-li spát, pak potřebujeme svému tělu dopřát možnost odpočívat. Trávící procesy se během spánku výrazně zpomalují a naše tělo nutí při spánku tak trochu bdít a pracovat. Ostatně většina lidí zná mizerný spánek po jídle, kterého bylo hodně nebo třeba bylo těžké k trávení. Jsou lidé, kteří si pochvalují zásadní zlepšení kvality spánku po vynechání alkoholu, omezení kofeinu v odpoledních hodinách. Podobně jako příšeřím dáváme jasnou zprávu našemu tělu, pak mírný hlad je další jasný rozcestník pro naše tělo, síly ubývá, jde se spát. Navýšit zásoby energie.

Poslední z trojice je pak chlad. Když chce tělo usnout, ochlazuje své jádro o jeden stupeň. To se nám nedaří pokud jsme se před usnutím najedli, trávení naše tělo zahřívá. Tedy jít spát bez nočního jezení, mít spíše chladno v místnosti a tak akorát teplou přikrývku. Věnujte pozornost tomu na jaké matraci, na jakém polštáři se snažíte usnout. Bývá Vám příliš zima? Nikdy neusnete, dokud máte studené nohy? Potřebujete teplejší pyžamo nebo peřinu? Je Vám vedro? Začali u Vás přitápět a hůř se Vám spí? Které oblečení a přikrytí Vám vyhovuje?

Tma, zima, hlad. Tak nepopulární trojice. A přeci jsou to tři dobré sudičky našeho usínání. A pak to, jak se nám sčítá a vrací, jak žijeme v našich dnech.

Přes den se nestíháte příliš napít, nejste pozorní ke své žízni, pijete hodně před spaním, pak Vás zase budí, že musíte na záchod? Přes den se nestíháte ani nadechnout, natož si dopřát pauzu, v noci pak bdíte, máte schůzky sami se sebou? Vzhůru Vás drží i Váš vztek na to, že jste zase vzhůru?

Usínání je věcí těla. Lidé přicházejí a říkají, nemůžu spát, drží mě vzhůru hlava. Hlava je součástí těla. Dopřejte svému tělu terén, ve kterém se vyzná. Darujte mu pravidelnost, rytmus, předvídatelnost. Poté, co uložíte děti, ztlumte všude světla. Používejte stejnou vůni, ať už sprchového šampónu nebo čaje. Nejezte pár hodin před tím, než jdete spát. Pokud si chcete zacvičit, tak se spíše protáhněte, necvičte zostra, ať nenabudíte své tělo. Ať ho nezmatete. Chystáte se zátěžovým tréninkem do akce nebo chcete jít spát?

Ve svých všedních dnech, myslete na to, jak je důležité potkat světlo. Zejména po ránu. A to především světlo přirozené. Vyjděte z mhd o dvě stanice dřív a jděte pěšky. Nakopněte svůj hormonální a nervový systém tím, že dopřejete své sítnici dopad řádného množství luxů. Trocha chůze a světlo, nejlepší prevence podzimního propadu, který může souviset se špatným spaním.

Pokud se probouzíte v noci, zkuste mít nachystanou po ruce sklenici vody, možná si tělo říká o napití. Pokud jdete na záchod, sviťte si malým, sporým způsobem, pokud rozsvítíte ostré světla, tělo si myslí, že potkalo slunko a hůř se mu pak usíná. Pokud se Vám nedaří zabrat, běžte z postele do předem připraveného příjemného místa, které máte rádi, zabalte se do deky ve vašem oblíbeném křesle. Pusťte z hlavy posuzování toho, jak moc/málo budete zítra vyspalí. A odsuzování sebe za to, že nejste schopni ani v kuse spát nebo užírání se závistí, anžto nejde přeslechnout, jak z ložnice chrupe Váš partner/partnerka.

Zdá se, že máte schůzku s Vaším tělem. Noční setkání. Buďte k němu vlídní. Obstarejte ho s napitím, zabalte ho do přiměřeného tepla, držte ho v šeru až temnu. Nepouštějte mu žádné podněty, ze kterých by mohlo nabýt dojmu, že je den - počítač, film, hudba - to vše přináší podněty našemu mozku a budí ho, stejně jako kniha a to že si na ni svítíme.  Pokud si nedovedete představit jen tak sedět, zkuste mít předem připravenou hudbu velmi tichou, beze slov, ať vám dělá dobrý pocit, ale nezapojuje příliš vaše myšlení. Pomáhá vůně, na kterou jsme zvyklí, natřít si ruce, chodidla, natáhnout nohy pohodlně na protilehlou židli, hrabat se rukama v příjemným materiálu, ať jde o srst kočky, klubko vlny nebo pytlík se sypkým materiálem. Pokud si chcete nezbytně číst, zkuste pohádky, něco kde hlava příliš myslet nemusí a dobře to dopadne. Dáte-li si kus detektivky, studijních materiálů natož pracovních mejlů, bude se Vám usínat hůř. A sviťte si malinko tak, ať světlo dopadá na stránky knihy, ale ne na Vaše oči. Nedělejte to svému tělu složité. Když začnete zívat, vraťte se do postele, zavrtejte se do svého do pelechu a dál spěte.

Pokud se naopak budíváte nad ránem v době, kdy byste ještě rádi spali a nedaří se Vám zabrat, pak je to tak trochu podobné. Zařiďte si předem svoje místo, kam se z postele odeberete. Dopřejte si svůj čas odpočinku. Nejde Vám sice spát, ale můžete pořád výrazně zvolnit. Nechoďte vykládat myčku, poklízet domácnost, urvat v předstihu kus pracovního světa. Je to Váš čas. Zpravidla bdíte o samotě, zbytek domácnosti je ještě v limbu. Vychutnejte si svůj čas. Klid bytí svého těla. Svůj dech. Hrnek čaje. Dopřejte si pohodlí. Nespěchejte. Vychutnejte si dotek chodidel a podlahy, teplo deky, počínající rozbřesk dne, pomalé, ospalé tempo myšlenek. Začněte ráno odpočinkem.

Když usínáme a propadáme se do spánku, povolujeme čelist a vůbec svaly našeho těla. Pracujte se svým dechem. Učte se prodlužovat výdech. Zkuste si zavzít do běžné praxe malých zastavení, zasoustředit se na dech a prohloubit výdech. Udělat si tak malou pauzu nebo předěl mezi pracovními věcmi. Zajít na krátkou návštěvu do svého těla, položit si otázku jak se u sebe sama vlastně mám? Dopřát si chvilku pozornosti k sobě samému. Jsem unavený/unavená Nemám žízeň? Potřebuju protáhnout záda? Pak můžeme obstarávat své potřeby průběžně přes den. Protože jsme je dokázali prve zavnímat.

Tělo umí usnout. Je to jeho práce. Nemusíte usínání vymyslet. Stačí tělu dát jasnou, srozumitelnou zprávu, avízo, že k spaní směrujete. A držet rytmus. Zbytek zařídí tělo samo. Zkuste to a dopřejte tomu chvíli. Tvoříte nový návyk. Vydržte u toho týden nebo dva. Směrujte své tělo moudře, aby mohlo rozumět tomu, co po něm vlastně ptáte.

Brou a spací!

Kristýna Farkašová