Vepsaná válka
25.02.2022
Generačně jsme si tuto zkušenost vepsali
Ne každý z nás slyšel vyprávět své prarodiče o nacistech. Téměř všichni jsme slyšeli vyprávění o Rusech, příjezdu "spřátelených vojsk", o tancích, o obsazení Československa. Naživo, od přímých účastníků, našich rodičů/prarodičů/strýců, tet. S patřičnou dávkou emocí, které i po letech umí ve vyprávění naze obživnout, jakoby na tu příležitost čekaly. A tak slovo Rusáci v národní paměti - která, jak víme je krátká - je vepsáno jinak než Poláci, Maďaři nebo Rakušané. A mnozí lidé cítí daleko více obav, jako by se v nich probudil alarm, že tohle se zopakovat nemůže, nesmí, protože to bylo nespravedlivé, zlé, dlouhé. A snad právě především proto se sdílí příběhy, aby si další generaci uměly dát majzla, aby rozeznaly, kdy nabírají události špatný směr.
Zkušenost s pandemií nám zostřila vnímání celku
Jsme tak utvoření. Jsme-li dlouho obezřetní, druhým rokem si čteme statistiky, kolik lidí bylo nakažených covidem, kolik zemřelo, obáváme se, zda udržíme živnost, zaměstnání nebo zvládneme povšechnou inflaci, zdražení potravin i energií, pak jsme obecně zvýšeně citliví a ještě více obezřetní. Celek se nás týká. Toto poznání je pravdivé, má svou moudrost, leč místy nám i podkopává nohy. Covid utvořil kulisy, a nyní zkřehlí, utahaní, vidíme, jak se přímo před našima očima, odehrává konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou.
Číst dále