Manželství v době rozvodu

    Nemůžeme si slíbit, že budeme mít po celý život stejné city. Ale určitě můžeme mít společný trvalý záměr, že se budeme snažit milovat se a žít společně, dokud nás nerozdělí smrt, a žít stále v bohatém důvěrném vztahu. Láska, kterou si slibujeme, převyšuje každou emoci, pocit nebo duševní stav, i když je zahrnuje. Láska je hlubší vůle k dobru s rozhodnutím srdce, které zahrnuje celou existenci. J.M. Bergoglio

    14.11.2021

    Svízelnost chybění dobrého pocitu

    Jsou taková údobí. Náš partner/partnerka se nám jeví looser, neschopný nýmand, zoufalec, hlupák, idiot a kdoví co ještě. V dobách mezních, např. v době rozchodu, na sebe sama zpravidla nevidíme, nedovedeme se regulovat, masivně vnášíme tyto své postoje do každodenní řeči.  

    A tak děti odchází k tomu druhému s notně opepřenou dávkou hrubých slov a hodnocení, vypíchnutých hyzdných vlastností, očekávaných proher, nespolehlivostí a minutí se. Slyší dlouhé, nekončící telefonáty, plné invektiv. Zaslechnou jedovatá slova upouštěné mezi dveřmi protilehlých domácností. Mnohdy dochází partneři i nelichotivé trvalé nadávce, běžně užívané místo vlastního jména.

    Děti jdou, jako všichni žijící tvorové, vytrvale životem, snáší mnohé ošklivosti, přetížení, nepravosti, mnohá hrubá slova, aniž by chtěly, dochází pokřivení vlastních pohledů.

    29. listopadu 2017

    Když rosteme, schází nám rovnováha

    (pokud na sobě pracujeme, je dobré uchovat si vědomí, že pokud se hrneme směrem vzhůru, pak nás to zpravidla od našich blízkých dočasně spíše odděluje, lneme mnohdy k novým, ne vždy plně trefným pravdám a býváme notně v sebe zahleděni)

    V době, která fandí výcvikům, kurzům, sebevzdělávání knižnímu jakož i po síti, potkáváme lidi uvědoměle na sobě pracující, kterým padají pilíře praktického života, někdy i partnerství nebo obživy včetně.

     12. listopadu 2017

    Činění v koutě aneb každý má svou psychopatu

    (Text se zamýšlí nad oním nečekaným přerodem ze sympatického, ba přitažlivě nonšalantního muže (dtto ženy) v psychopata. Zvláště pak u těch, kteří na ně předchozích 20 let nevypadali.)

    Čím to, že skoro každá, když se vdávala, byla zamilovaná, a když se rozvádí, má doma psychopata? Čím to, že ten, co na ní mohl oči nechat, by si teď měl uši špuntovat, když na ni náhodou v bytě natrefí? Jací jsme, když jsme v koutě? Ukazujeme zpravidla některou ze svých temných stránek, kdy vesměs dalece předčíme očekávání o nás samotných.

    10. října 2017

    Paradoxy rozvodů

    Když se suneme směrem k rozvodu, přes zpravidla servanou a bolestivou chůzi, kráčíme v myšlenkách za lepším. Buď zkrátka proto, že to, co žijeme, nám nepřijde k žití a doufáme, že ukončení samotné přinese úlevu. Nebo pro tu naději, že snad jednou přijde i něco dalšího hezkého, ba hezčího, lepšejšího.

    Jsou-li ve vztahu děti, zvláště nedospělé, situace je provázanější a jen tak pustit ke dnu vztah a zavřít za ním dveře, není dost dobře možné. Věci, na kterých jsme se domlouvali s obtížemi i nadále zůstávají obtížné, ba obtížnější, pro mnohdy vyhrocené emoce na obou stranách a složité zčásti rozbořené kulisy, ve kterých o domluvu usilujeme.

    15. září 2017

    (Někdy poptáváme větší kus z krajíce. Někdy i zapomeneme, že je ukrojený z našeho vlastního bochníku)

    Větší kus z krajíce!

    Každá etapa nese své. A dokud je to tak, je snad i snazší udržet balanc. Když téměř všichni řeší, kdy už s někým budou chodit, zda dají  maturu, kdo se kam dostal na vysokou a kam tedy půjde? Kdo se kdy bude vdávat/ženit a je-li to co k čemu? Jak otěhotnět a jak to udělat, by v páru došly shody v načasování chuti?  Kde rodit? Co a jak když dětem rostou zuby, zda očkovat? Co s vyčerpáním při stavbě domu? Co se sebou, když děti vylétají z hnízd? 

    Než když nečekaně řešíte téma, který vlítlo a nikdo kromě vás ho nežije a je mimo rytmus života v tom, co se aktuálně děje ve vašich kruzích. Když vám zemřou rodiče a jste na základce první ve třídě, kdy vaše dítě vážně onemocní a ostatní se hádají na téma destinace letní dovolené. 

    14. srpna 2017

    Říct doma, co se děje?

    „Jsem zamilovaný, mám doma říct, že jsem zamilovaný?“

    Pominem-li, že v ideálním světě by se lidi měli rádi, byli by k sobě vlídní, po většinu svého života zlehka zamilovaní -  do svého vlastního partnera. A že tedy tyto chvíle, nejsou tím, co do svého života/svých blízkých voláme. Pak přeci víme, že se dějí a součástí života mnoha lidí v různé míře jsou.

    Už přiznat si, že je člověk zamilován, zvláště děje-li se to poprvně mimo rámec manželský, je dost fuška. A jít s tím ven? Říct to tomu, do něhož jsem zamilován/a? Říct to doma?

    1. srpna 2017

    Kdy končí manželství?

    V jednu chvíli jsem na ni koukal, víte dýl, než bych koukal dřív a přišla mi krásná a líbily se mi rysy kolem jejich rtů, jak byla uvolněná, jak se smála. Pak sem se na ni začal koukat jinak, těšil jsem se, když jsme se měli potkat, dost jsme si psali, pak mě jednou napadlo, jaké by bylo se jí dotýkat, pak už to nešlo vrátit, pořád to tam mezi námi bylo..

    Pro začátek pojďme vymezit skupinu manželství, o kterých vedeme řeč. Mám na mysli manželství uzavíraná ve svobodě, kde jsou děti, hypotéka, zahlcující koloběh všednosti, únava, podzimní kašlání kolující napříč celou famílií přes Vánoce až do jara, téma peněz, radost, smích, dobrý dny, horší dny, období, kdy se míjíme, dny, kdy žasneme, vedle jaký bytosti životem jdeme, a máme to za výsadu. Kde nejsou partneři bití, napadáni, snižováni, uráženi.

    Kde se to stane? Je to onen zlomový moment, kdy se zálibně zadíváme na docela jiného člověka? Kdy se nám o něm zdají sny, které bychom partnerovi nepřevyprávěli? Kdy si s ním začneme psát?