Jak projít výročím mimořádné události

16.12.2024

Když procházíme náročnými dny, neumíme být úplně klidní. Ale můžeme na sebe nezapomínat, projít nimi s o něco lepší silou.

Ne při všech mimořádných událostech, dojde k tomu, že lidé zemřou. Pokud se tak stalo, pro pozůstalé bývá zpravidla významné, že veřejnost na jejich blízké zemřelé nezapomíná a jasně to deklaruje upořádáním vzpomínkových akcí v době prvního výročí události. Můžeme si představit pěvecký sbor, který zazpívá pár písní, vedení školy, které promluví v aule, vzpomínkovou mši, zapálení svíček.  Rituály, obřady jsou s námi odedávna, provázeli naše narození i smrt našich předků. Umožňují nám projít nenadálými událostmi, je tedy zvláště smysluplné, dokázat jejich sílu využít při vyrovnávání se s důsledky mimořádné události. Rituály nám umožní uchopit i to, co naši zkušenost přesahuje, čemu nejde třeba tak úplně snadno porozumět. Pomáhají nám, v době prvního výročí, si uvědomit, že to náročné, zlé se již stalo. A my jsme prošli celým rokem, všemi čtyřmi obdobími – poprvé jsme zažili své narozeniny, bez svého blízkého, prošli jsme poprvé Velikonocemi jako Vánocemi, stejně jako letními dovolenými/ prázdninami v tomto proměněném uspořádání.

Setkání v době výročí sehrává pro komunitu a její zdraví důležitý partes. Má předem dané místo, čas i formu. Lidé jsou zvaní a zpravidla každý může malým způsobem přispět – ať tím, že přišel, nebo tím, že krátce promluví nebo se přidá k nahlas vyslovené modlitbě či přání, uctí zemřelé nebo třeba na předem určené místo položí kytku, kamínek nebo zapálí svíčku. Umožňuje nám vzpomenout si, že sdílená bolest je snazší k unesení a že jsme ve svém životě mnohokrát prošli ztrátami, tuto zkušenost jako lidé máme společnou.

Nezřídka nás výročí vede k zastavení. Věci se někdy dějí mimo běžný řád života, jinak, než jsme plánovali, než bychom chtěli. A přirozeně před nás staví otázku, co můžeme udělat, abychom příště takto náročnou událostí procházet nemuseli, jaké kroky a opatření jako společnost k tomu můžeme udělat. A co pro to můžeme udělat v naší rodině, v naší práci, tam kde žijeme, kde naše rozhodnutí mají konkrétní vliv.

Blíží se výročí střelby na FF UK. Někoho to rozechvívá, někdo to mine, jiný se u toho zastaví vědomě. Pokud je právě tento příběh Vašim osobním příběhem, vemte si klidný čas a zamyslete se nad tím, jak strávíte výroční den. Nejde snadno odhadnout, jak člověku bude. Obecně nicméně můžeme uvažovat, že třeba i všelijak a že krajnosti spíše neprospívají. Tedy mít zcela napěchovaný diář jako by se nic nedělo, nedat žádný prostor případnému prožitku nebo se zavřít doma s tím, že o mě nikdo neví a den strávím lautr sám/ sama a do pocitu se zcela ponořit. Není žádný itinerář, podle kterých máme tyto zvláštní dny projít. Je zřejmé, že některé věci nás spíše drásají, jiné spíše hojí. Můžeme se rozhodnout udělat kroky pro to, abychom bolest nenavyšovali. Volte podle svého pocitu a řekněte si o podporu. Zavolejte si s těmi blízkými, kteří Vás povzbudit dokážou. Zkuste si den rozvrhnout, aby nebyl zcela prázdný. Nemusíte se zúčastnit lautr žádného vzpomínkového setkání, pokud Vám ta představa příjemná není. Můžete na výroční vzpomínkové setkání vyrazit s kamarádkou a mít smluvené znamení, že odejdete kdykoli v průběhu, když byste rozpoznali, že Vám dobře není. Pokud byste chtěli být spíše sami, je to v pořádku. Je-li to možné, vydejte se na krátkou vycházku na hezké místo nebo něco tvořte rukama. Pohyb nám v náročných dnech zpravidla prospívá. Je v pořádku plakat pod dekou na gauči a cítit malou sílu, stejně jako sami sebe překvapit, že tento den zrovna pro nás překvapivě nebyl náročnější než včerejšek nebo zítřek. 

Někdy se naše osobní ztráty pojí právě s mimořádnými událostmi. Média mnohdy nedovedně zavalují diváky přehráváním záběrů z náročných chvil mimořádné události. A tak jako někdy už v říjnu vídáme v obchodech vánoční výzdobu, můžeme v době blížícího se výročí už dny/týdny předem, být krmeni velkým množstvím obrazového materiálu právě z místa mimořádné události. Asi si dost dobře nedovedeme představit, jaké by to bylo, kdyby v televizi tři dny téměř nepřetržitě byly pouštěné obrázky z toho, jak náš blízký zemřel na infarkt nebo třeba na onkologické onemocnění. Jistě to není něco, co bychom si přáli, nebo co bychom čekali, že nám prospěje. Mysleme na to, když budeme sdílet obrázky na sociálních sítích, které s výroční událostí souvisí. Buďme spíše střídmí.

Tušíme, že média umí být i nenasytná a loví naši pozornost právě na náročná místa, spíše než na prospěšná, vlídná a pospolná. Neztrácíme možnost svobodně si zvolit, jak dalšími dny projdeme. Můžeme televizi vypínat, od sociálních sítí odcházet. A pospolno a vlídno si dopřát.

Máte-li chuť, zavolejte svým blízkým, těm, které slyšíte rádi a přitom zřídka.

Jsou-li ve Vašem okolí lidé, kteří událostí na FF UK zasaženi byli, můžete jim nabídnout to, co Vám je vlastní. Klidně něco obyčejného jako společné podívání se na film, návštěvu kina, louskání vlašských ořechů nebo projít se podél řeky. Může jít o pečení perníčků, ale také o společné zajití třeba na výroční rozsvěcení svíček nebo na hřbitov.

Nabídněte to, na co se cítíte, v čem byste přirozeně uměli pro druhé být dobře. A nechte nabídku otevřenou. „Můžeme si napsat dopoledne, uvidíš, na co se budeš cítit.“ V době kolem výročí nehledáme parťáky jen pro společně sdílenou bolest, ale také a možná především pro dobře žitý život.

Zvládněte s lehkostí, pokud dotyčný člověk vaši nabídku odmítne. Když se to hodí, můžete ho ujistit, že kdyby si to rozmyslel, má u Vás otevřeno. A kdyby ho napadlo něco jiného, prima, ať se ozve. Můžete mu také v den výročí napsat ad hoc. "Jsem doma a chystám se na procházku, nechceš se přidat? Můžu se pro tebe stavit." Povzbuďte, pokud by se Váš blízký bál, že to všechno zesílilo, vrátilo se to v plné síle, je to k nevydržení a že takhle se žít nedá. Jsou dny, které jsou dobré pro to, aby po nich mohli přijít dny jiné. Zpravidla se to po výročí i ukáže, že se zvolna dostaví úleva. Není-li tomu tak, vyhledejte odbornou pomoc, Vaše blízkého na něj doprovoďte nebo mu na setkání, je-li placené, můžete  přispět. Dobrá, cílená podpora, může hodně ulevit. 

Výročí nám připomínají ne jen to, že se náročné události staly, ale také, že jimi v rovině osobních příběhů/ jako komunita lidí/národ jsme schopni projít. To bychom jedni bez druhých nedokázali.

Přeji Vám do dalších dní klid a schopnost pojmout v sobě i místa bolavá, dát jim prostoru tak akorát a do bolesti se nedrásat. Najít dobrou míru, jak moc lidem prospět a kolik pro sebe síly uchovat. A těm, kteří ztratili své blízké, přeji, aby nacházeli odhodlání žít dobrý život, po dobu, po kterou na světě zůstávají. Aby jejich bolest byla hojená a vzpomínka na blízké se proměňovala od průrvy k místu s lávkou, po které se dá bezpečně přecházet, s lavičkou a stromy poblíž, kde je možné si odpočinout, a kde nadechnutí i vydechnutí jsou možná.

Laskavou všednost vespolek!

Kristýna F.