Zakládáme mamahotel

25. května 2018

„Newyorský manželský pár zažaloval svého třicetiletého syna, který se odmítá odstěhovat z rodinného domu. Soudce rodičům vyhověl a muži nařídil, aby dům opustil do třiceti dní.“

Psali předevčírem na idnesu. Trouble story. Poněkud děsivý příběh. Kdy se to stalo, že si rodičové otevřeli hotel? Čítám, začli na tom cíleně pracovat pár desetiletí zpět. Chcete také docílit kvalitních služeb? Vemte to od podlahy, nemilosrdně, do toho! Buďte bdělí, buďte tvrdí, chtějte po sobě hodně, a šetřete je! Jsou malí, tak aby se neopotřebovali. Kudy? Tudy!

• Dítko vozte výhradně autem. Vše mu kupujte za své. Škemrá o navýšení kapesného? Sem s ním, šupito presto! Chcete zapůsobit? Zdvojnásobte sumu! Je to starý, ochozený trik, už to nezabírá? Vzpomeňte na násobilku, oprašte závity, cifry jdou i trojnásobit i čtyřnásobit! Drahé dárky kdykoli v průběhu roku? Jasná páka! Je třeba potěšit, robátka!
• Někoho praštilo? Naschvál? Pěstí? Do obličeje? Mějte pochopení! Je to teprve dítě. Učí se to. Lepší, aby druhý mlátilo, než aby někdo mlátil jej, že ano? A vlastně v jádru je to hodné dítě, jen to na tom chování není tolik vidět. No a co!
• Špinavý hadry hozený v koutě? Za časů školek od bahna, za mládí nasmrádlý hospodou? Šup s nimi do pračky a šuplajdá, chutě věšíme kousky na sušák. Ať má ňuňánek na ráno zase voňavý. A vyžehlený. Když přivstanete, stihnout se to hravě dá.. Neumí drahoušek ani na vysoké obsloužit pračku? K čemu taky? Bude z něj študovaný člověk a s trochou štěstí, když se dobře ožení, bude to za něj nadosmrti činit žena.
• Na brigádu, upadnul ste? My se o své dítě dovedeme postarat. Pobyt v zahraničí? Rekreace, dovolená, zaletět si na víkend do ciziny? No a co, že je teprve na střední škole, ale toho stresu, co tam mají! Přispět na drahý rifle, první motorku, druhý vůz, k baráku by se hodil bazén nebo chatička? Jistě, když si tohle a támhleto odřekneme, tak pro tebe zbyde, ňufíčku. To víš, že jo. Rádi.
• Kamarádíte se výhradně s těmi, kteří vaše dítko zbožňují, obdivují jeho výkony i vzhled? Vyjádřila se snad Vaše kamarádka kriticky k tomu, jak se Vaše dítko chová nebo jak jej vedete? Okamžitě přerušte styky! Mrtvější než mrtvá.
• Papání, přidal by sis? Čokoládku? Hranolky? Ještě súšu? Zmrzlinku? Kolik knedlíků k husičce? A copak by sis dal dneska k večeři? Přihříváte jídlo, když dítko vchází, nemáte nikde strop a to že se přecpává, a ta kvanta ztláskaných cukrů, připisujete jeho zdravé chuti k životu? Sladké iluze! Jako výhledově 120 kilovému dítku na druhém stupni ZŠ, už mu to tak milé připadat nebude, jakož ni jeho spolužákům.
• Omlouváte ve škole zapikované hodiny, platíte za dítko pokuty, když peníze na lítačku projedlo v bufetu, žehlíte jeho průsery, podplácíte učitele, aby ho nenechali rupnout? Už jste si ho vyzvedali na policejní stanici?
• Budujete dětičkám sebevědomí způsobem, že je ubezpečujete, že svedou cokoli, co budou chtít, včetně toho, na co jsou leví jak šavle odjaktěživ, kde jim Pán Bůh nenadělil? Nikde není nic, co by jim snad nešlo, jsou prostě tak nějak…nejlepší, no ..ze všech, co vylezli z břicha před nima i po nich po všechny generace?

V čem to tedy spočívá? Kde se stalo – ono - chybička se vloudila? Copak rodiče, kteří se starají, nemyslí na děti jaksi zapředně? Nejsme starší rozverné kamarádky, které se svými dcerami mají probírat poslední sexuální skóre, ani fanklub rozvíjejících se dětských špekatých bříšek na základě námi předkládané nevhodné stravy v nemístných kvantech s nulovým pohybem grátis, ani obdivovatelé nebetyčné míry řízné oprsklosti vůči všem autoritám. Co můžeme regulovat, čeho jsem si schopni všimnout, to regulovat nejen, že lze, ale přímo bychom měli! Ano, to je součást naší role, dávat dětem limity a reálnou zpětnou vazbu o tom, co vidíme - jak se chovají, zda to, o čem přemýšlí, vnímáme jako možné, kde leží jejich talenty našima očima viděno a kde nikoli. Jo, hodí se vědět, že nemám ŽÁDNÝ hudební talent, dříve než mě napadne na základce přezpívat před třídou na večírku super píseň na mikrofon. Je prima, zároveň se dozvědět, že na tom zbytek života nestojí a nepadá. A přece je dobré být si svých nedovedností vědom. Šikne se vědět, že některé oblečení, jakož i střih vlasů mi sluší víc než jiné. Že je fajn se mýt. A že je poněkud páclé sprchovat se třikrát denně, mezitím se fotit na instagram a řešit, kam vyrazím o víkendu na nákupy za peníze, které z rodičů hravě taktéž vyrazím, anžto svoje negeneruju, ni to nemám v plánu.

Vecpeme-li dětičky na první místo a sami si o takovém stupínku u sebe sama můžeme nechat leda zdát, dost pravděpodobně zrovna můžeme zapomenout, že by se kdy hodlali kvůli nám jednou upozaďovat, natož nás na stará kolena dochovávat. Naučili jsme je přeci, že se mají mít dobře, ne? Vítej, domove důchodců!

Kterým směrem lze pomýšlet, ve snaze, abychom se vešli do svého života, do svých dnů, cele a rádi? Jak se podělit o příjemno, jakož i o práci? Co je hodno doporučení?

• Najděte způsob, kdy za sebe jasně a pevně sděluju, pokud v něčem nesouhlasím. Mám odlišný názor. Stejně jako dítko danou věc nevidím. Nepotřebuju dítě shazovat ani ponižovat. Ale také mu nepotřebuju posluhovat, kořit se mu, pochlebovat a podlejzat.
• Jasné sdělení, že jde- li dítku o nalezení nejvyššího blaha, nelze žít nejvyšší blaho své na úkor druhého. Komfort, který poptává, pro rodiče mnohdy značí diskomfrot, takže ok, o práci se podělíme. Jeden chystá na stůl, druhý vaří, jiný posléze poklidí. A všichni společně co navařili si snědí, u právě takového stolu, jaký si nachystali.
• Má rádo dítko čokoládku? A dokonce i Vy sami rádi čokoládku? I dobré věci mají svoji míru, dokonce i ve chvíli, kdy dítko není blicí typ a i dvě nutely zvládá s bravurou… Nedovedeme-li vůči dítěti ustát zdravý limit, necháváme mu toto učení na dobu, kdy by už dávno potřebovalo o limitu umět učit druhé a u sebe ho hravě na denní bázi žít.
• Čiňte povědomí, co za co stojí. Posílejte dítka na rodinné nákupy jídla, nechávejte je spolu s vámi sepisovat seznamy, učte je zacházet s penězi, rozvrhnout si, co je na co potřeba odložit a co mi tedy zbývá volně.
• Dopřejte jim dotýkat se reálných věcí. Poznat něco od začátku do konce. Projít celým procesem. Naučte je třeba upéct chleba, ušít si kalhoty nebo sukni, zatlouct hřebík, zasadit strom, uvařit marmeládu, bosatýma nohama chodit v trávě, zajděte na exkurzi do vodárny nebo do čističky odpadních vod. Buďte u toho, když přemýšlí o tom, jak technologicky složitě a jak odvěce jednoduše je lidský svět zařízený. 
• Posílejte je na brigády! Máloco tak motivující pro dokončení kolikrát poněkud bezobsažné střední/vysoké školy, jako když se po vás na celonoční brigádě ve skladu vozí někdo, kdo studiu pozornost zrovna nedal a velmi pravděpodobně, by na něj ani neměl rozumové schopnosti, o lidských kvalitách nemluvě.
• Věci sami do pračky neskáčou, marné vkládat naděje do talířku, že se odkutálí do myčky sám, suché nádobí se samo nevyloží, mokré prádlo na šňůru nenaskáče. Učte děti o realitě života. Ne, není to tak, že přes den si s dětmi máme hrát, smát se a dělat jim hezké chvíle a až usnout, bobečci, máme zabrat a dohonit domácnost a rozdělané věci do práce. Už i malé děti můžou umět rozklepnout vejce, znát recepty, dokonce umět uvařit jednoduché jídla, nakrájet nožem okurku na kolečka, oloupat brambory, zavěsit prádlo, vynést koš. Prostě vzít na sebe díl práce, která je společná a je potřebná pro to, aby doma bylo hezky a milo a cítili jsme se tam dobře.
• Malé děti jsou schopny pobrat, že někdy jsme unaveni víc než jindy, někdy máme víc práce než jindy, někdy potřebujeme dělat také to, co těší nás a nikoli je. Rozvíjejme jejich schopnost uvidět druhého, ustoupit ze svých představ, upozadit se, přestat vyvíjet tlak.
• Seznamujme je také s lidmi, kteří mají méně než my sami. Ať jsme v jakékoli příjmové relaci. Velmi časně děti umí hledět směrem k tomu, kdo má víc a závidět VĚCI. Máloco tak cenné do života, máloco ušetří tolik let honění se za kariérou a prachama, jako povědomí o tom, že prachy a komfort štěstí takto lineárně nenesou, jako je u mnoha dobře zajištěných rodin snadno k zahlédnutí. Učte je chtít míň. Dejte jim dar umění všimnout si, že se mají dobře, být si vědomi dostatku. Znát reálnou cenu věcí jakož i vztahů, mít zřetelně seřazené hodnoty. Mnohý guru právě zchudl o tisíce, když poberou už jako malí, že se pro svou spokojenost mohou rozhodovat. Mohou hledět, kde mají druzí víc a užírat se závistí, ale můžou také být schopni uvidět, kde mají lidé daleko míň. Mohou si vlastní spokojenosti neplést s extatickým vytržením, kam se nevejde únava a upracovanost, trvalé úsilí.
• Učte je prosit a děkovat, ne jako říkačku, ale jako postoj vděčnosti, jako povšimnutí si péče druhého. Vědomí toho, jak všichni spolu navzájem souvisíme. Nikdo neurve své, delší než krátké, štěstí, nebere-li ohled na lidi kolem. Přát dobrý den jako možnost druhému popřát dobré. Dbejte, ať nechávají lidi domluvit, dají druhému čas se nadechnout, odpočinout, vymezit se, nesouhlasit. Mít úctu k dospělým, vážit si stáří, chránit slabší. Neplňte jejich přání na lusknutí prstu, s odhodláním nemožné ihned, zázraky do tří dnů.
• Mají spoustu nápadů, co by chtěli dělat při sobotě, tak aby je to bavilo? Vetkněte mezi jejich nápady, stejný počet svých nápadů, co by bavilo vás. Vůbec se to nepotkává? Ano, život sám! Realita jejich budoucí dospělosti. Pravděpodobnost, že je budou naplňovat lautr stejné věci s jejich budoucími partnery a dětmi je spíše nízká. Je třeba učit se dělit pozornost mezi mé záliby a prostor pro záliby druhých. Tak abych se vešel, ale také tak aby se vešli oni. Hledat vyváženost, usilovat o fair play, o to aby druhý vedle mě se také vešel. A mohl žít své. Jakož i já.
• Mějte je ke zdravému životu. To není jen o jídle, o pohybu, ale i o radosti z toho, že jsem na světě. O možnosti volit, usilovat. Vědět, kde mi bylo dáno, co naopak potřebuju rozvíjet. O smyslu, který je žitý.O laskavé bázi nejbližších vztahů o vzájemné starostlivosti o sebe navzájem. O vzrůstající schopnosti empatie.

Rodiče z USA nakonec budou vděčni soudu, že dokázal dát limit tam, kde oni to za 30 let nesvedli. A možná se jednou ohlídne i onen zpohodlnělý mladík a bude rád za to, že dospěl. Dostal možnost stát se dospělým. Snad to zvládne mládě neopeřené, ještě dříve, než stihne zcela zestárnout…Přestárlé mládě! Co to vyrábí naše bohatá, komfortní společnost, co to páchá na dětech..

Všechno, co se děti učí, se učí pro svou dospělost. Nejde zaprvé o známky. Ale je fajn, umět věci začít i dotáhnout do konce. Je dobrý se naučit, že jsou věci, které mě baví, a obvykle mi snadno jdou.  Ale že se můžu učit, i tomu co mě nebaví, i u toho mohu vydržet v míře nezbytné a žádoucí. Rychle a rád běžet tam, kde mám napredováno i ustát a posilovat, prohlubovat sebe tam, kde mi dáno tolik nebylo. Obojí se mi bude do života velmi hodit! Ne ten předmět, ten zřídkakdy, ale vytrvalost, schopnost rozeznat, kde je moje dispozice silná, kde mi to jde ztěžka. Reálně znát sebe sama, svou povahy, své současné limity, chutě i nechutě. Učit se domlouvat. Vědět, že nesouladný názor je vlastně velmi přirozený a je potřeba hledat kompromis a domluvu. Hledat vyváženost ve vztazích. Nebrat furt a jedině. Nedávat neustále a jednostranně. Vyjít s autoritami. Učit se nevidět věci ani lidi černobíle.

Pro rodiče obzvlášť je podstatné žít také něčím jiným a někým jiným než vlastními dětmi. Mít své koníčky, širší okruh známých, zvát návštěvy, učit děti vidět i jiné příběhy, jiné potřeby, jiné povahy, učit je vejít se do různorodých vztahů a uskupení. Smiřte se tím, že děti z Vás nebudou vždy nadšené. Nepatří to k jejich, jakož ani k Vaší roli. Nejde o to, aby byli šťastni z Vaší povolnosti. To je iluze, že Vás mají o to radši, čím víc jim zatřesete prasátkem. Tedy Vaším prasátkem! Jejich, ne!! Chraň Vás přírodo! To by Vám tu pazouru museli urazit!

Když má někdo mamahotel, nemá smůlu na dacana, který mu doma vyrost. Zapříčinil svým postojem, svým malým chtěním po malém člověku, svou neochotou k nepohodě, kterou může přinést limit, že mu přerostl přes hlavu poptávající gigant, kolos moloch. Kde tím, co je sledováno, je vlastní blahobyt, který je plně zajištěn, tam zrání vítané není, jakož ani závazky, hypotéky, zakládání rodiny, brr, Bože nedej!

Tedy dovolme dětem koukat nám pod ruce, berme je co nejvíc do naší všednosti, dělme se s nimi o domácí práce. Říkejme jim ne, je-li to potřebné, zdravé a místné. Buďme si vědomi své role. Sestupme z blažené iluze o našich nejvíc nejkrémovějších dětičkách a formujme charakter dítka. Je to potřebné, zdravé a prospěšné. Spoluutváří to mladé dospělé pevné a sebevědomé, schopné a samostatné. Nebojí se závazků a zodpovědnosti, rádi a v dobrém mohou odejít z domova, s rodičovským požehnáním v zádech, s reálnou představou o sobě samých, můžou jít světu vstříc.

Zda u nás jednou bude mamhotel, můžeme rozhodnout už nyní u dítěte malého, které vedle nás zažívá komfort i diskomfort. Vespod je přijímáno v úctě jako člověk. Je námi vychováváno. Opakovaně navraceno k dobrému a zdravému jádru.

Mladým, pevným, nezávislým, pracovitým lidem z domova v dobrém odcházejícím a jejich mnohde unaveným, leč přejným a pevným rodičům, pro laskavou všednost, třikrát zdar.

Zdar, zdar, zdar!

Kristýna