Vepsaná válka

25.02.2022

• Generačně jsme si tuto zkušenost vepsali

Ne každý z nás slyšel vyprávět své prarodiče o nacistech. Téměř všichni jsme slyšeli vyprávění o Rusech, příjezdu "spřátelených vojsk", o tancích, o obsazení Československa. Naživo, od přímých účastníků, našich rodičů/prarodičů/strýců, tet. S patřičnou dávkou emocí, které i po letech umí ve vyprávění naze obživnout, jakoby na tu příležitost čekaly. A tak slovo Rusáci v národní paměti - která, jak víme je krátká - je vepsáno jinak než Poláci, Maďaři nebo Rakušané. A mnozí lidé cítí daleko více obav, jako by se v nich probudil alarm, že tohle se zopakovat nemůže, nesmí, protože to bylo nespravedlivé, zlé, dlouhé. A snad právě především proto se sdílí příběhy, aby si další generaci uměly dát majzla, aby rozeznaly, kdy nabírají události špatný směr.

• Zkušenost s pandemií nám zostřila vnímání celku

Jsme tak utvoření. Jsme-li dlouho obezřetní, druhým rokem si čteme statistiky, kolik lidí bylo nakažených covidem, kolik zemřelo, obáváme se, zda udržíme živnost, zaměstnání nebo zvládneme povšechnou inflaci, zdražení potravin i energií, pak jsme obecně zvýšeně citliví a ještě více obezřetní. Celek se nás týká. Toto poznání je pravdivé, má svou moudrost, leč místy nám i podkopává nohy. Covid utvořil kulisy, a nyní zkřehlí, utahaní, vidíme, jak se přímo před našima očima, odehrává konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou.

• Zpravodajství ano, omezený denní čas

Je důležité, aby jiné národy zavnímaly, když se děje bezpráví a přirozeně větší díl naší pozornosti bere, děje-li se tak v našem sousedství. V době messengerů, whatsuppů, nepřetržitého zpravodajství, online médií může být přísun těchto informací k zbláznění. Čtete-li o riziku a jste osoba vnímavá, můžete si přivodit velkou míru úzkosti. A dokonce, i pokud si připadáte nad věcí, přeci Vaše tělo fyziologicky reaguje při čtení zpráv o věcech děsivých. A vepisuje do svých paměťových stop hlubší vryp právě pro děsivost a opakovanost. Proto má mít toto zpravodajství vytyčenou dobu, ideálně dobu denní nikoli před usínáním. A zbytek dne generujte sílu a dělejte dobrá, sebe i Ukrajinu, podpůrná rozhodnutí, bez sebezávalu informacemi, co se nyní děje ve světě mocných. Nevěnujte zpravodajství více času, než tolik, kolik vás udrží v obraze a vede ke konstruktivní součinnosti.

• Dbejte na zdroje, které využíváte

Především, aby byly kvalitní a neujížděly na dezinformacích. Zvažte také, co dál sdílíte na sítích a mezi přáteli. Zda jsou to informace o tom, že se válka děje a kde. Nebo o tom, kam mohou přispět, co podpořit, co dobrého udělat. Nezahlcujte druhé svou potřebou sdílet válku jako takovou, bez možnosti aktivně se k věcem postavit.

• Jsme v tom společně, pomáhá

Ukažte svým dětem aktivní postoj. Např. které organizace jste se rozhodli finančně podpořit. Vysvětlete jim, proč jste se rozhodli pro tu/ kterou organizaci. Vyjádřete ochotu poslat na Ukrajinu materiální pomoc nebo je-li to možné ubytovat potřebné. Ukažte soucit, který člověka vede k tomu, aby něco dobrého ze své pozice vykonal. Aby se nějakého dílu komfortu vzdal a zavnímal druhého potřebného. Učte je se rozdělit. Myslete na jejich spolužáky z Ukrajiny, na paní, která prodává v obchodě, stříhá Vám vlasy nebo učí Vaše děti. Jde-li to, řekněte jim, že na ně myslíte. Je to pro ně důležité.

• Svět není černobílý

V Rusku je spousta obyčejných lidí, kteří se diktátorského Putina bojí, nikdy ho nevolili a nestojí za ním. Někteří z nich demonstrují, jsou zatýkáni, odstupují ze svých pozic, mnozí se jen tiše bojí. A přeci i na ně budou uvaleny sankce a i na ně dopadá stín „ nenažraného Ruska, která si není a nechce být vědomo svých hranic.“ Učme děti přemýšlet šířej. V Rusku je jistě mnoho obyčejných lidí, kteří si válku nepřejí. Mužů, kteří se bojí, že budou muset narukovat. Rozdělených rodin, který se nyní narychlo domlouvají, zda ten kdo žije jinde, se stěhuje zpět nebo rodina se přestěhuje za ním. Vzdělaných lidí, kteří válku rozhodně nepreferují. Je mnoho letitých křivd mezi národy, na které někteří s agresí nasedají na obou stranách konfliktu. A ve všech společnostech jsou i v politických funkcích lidé psychicky nemocní, šílení, se zvráceným myšlením. Lidé, kteří si dokazují svou moc a význam, třeba zabíráním vedlejších zemí a ukazováním své síly. Je dobré takové lidi rozpoznat, velikáše do vysokých funkcí nevolit. Je vždy ošemetné svěřit moc do rukou někomu, kdo sám nad sebou vládu nemá.

• Děti nás slyší

Povídáme-li si doma o válce a napadení Ruskem, o tancích a bombových útocích, pak generace, která s válkou nemá žádnou zkušenost, může mít paradoxně ještě vyšší pocit strachu. Válku znají z akčních filmů a počítačových stříleček a můžou snadno nabýt představu, že záhy někdo může vejít a vše/ všechny v místnosti rozstřílí. Mějte na paměti, že je potřeba s dětmi mluvit přiměřeně jejich věku. Především s rozvahou a klidem. Ne ve chvíli, kdy sami sotva držíte. Vy jste jejich stabilita a kontinuum, na Vás spoléhají, že byste věděli kudy, pokud ony samy by měly potíže. To stejné platí pro všechny nahlas poslouchaná zpravodajství, jedete-li s dětmi autem, posloucháte-li doma nahlas televizi, buďte k dětem i sobě samým šetrní. Mluvte obecně o válce, konfliktu. O tom, když je něčí území, že není možné, aby druhý přišel a řekl je to moje, ostatně děti to dobře znají ze sourozeneckých půtek. Vyhněte se formulování úvah, kdo další by koho ještě mohl napadnout, kdo by se mohl přidat. Ať nezesílíte strach, který děti v tématu mohou mít. Neukazujte dětem otevřenou averzi, nemluvte s nimi o tom, jak se vám dělá zle, když vidíte, jak většina mlčí. Naše v plné palbě ukazované emoce, jsou zpravidla pro děti strašidelnější, než jak je my sami zevnitř cítíme. Potkat bezmoc dospělého je místo, kdy děti můžou ztratit půdu pod nohama. Vidět neregulovanou agresi, toho jak Vás štve Putin nebo naši politici, dítěti klid a rozvahu nepřidá.

• Držte se při soucitu, který vede k akci

Pokud děti nemají cítit bezmoc, dejte jim do rukou možnost se k věci vyjádřit. Nakreslit obrázek. Klást otázky. Naslouchejte jim. Dovolte jim opakovaně se ujišťovat o tom, že u nás válka nebude. Neschovávejte svou nečinnost za ne/rozhodování mocných. Učte děti, aby hledali, co mohou dělat ze své síly a zároveň mohli vidět Vaše rozhodnutí. To čím Vy sami situaci podpoříte, aby se děla podle toho, co vidíte jako moudré, místné, nezbytné. Možná uspořádáte ve škole sbírku. Pozvete jejich ukrajinského spolužáka k Vám domů na návštěvu. Zúčastníte se demonstrace. Napíšete společně dopis politikovi, kterého jste volili. Podepíšete petici.

• Není to sprint, je to na dlouho

Mnoho lidí v těchto dnech žije tématem toho, co se děje mezi Ruskem a Ukrajinou. Válečné konflikty nejsou záležitostí dnů ani týdnů. Dopady v zemích trvají celá léta. Ukazujte svým dětem, že i za několik měsíců i za několik let toto téma zcela ze zřetele neztratíte. Učte je být si vědomi dlouhodobosti a dobře rozpočítat síly. Nezůstávejte jen ve svých hlavách, kde se zvolna kupí informace. Choďte i ven, nezapomínejte na pohyb a přestávky, na možnost digitální svět vypnout. Tělo nás nese i složitými dny našich životů. Je dobré a důležité se o něj postarat.

• Buďme vděčni

Mír ani život není věc samozřejmá. Usínat ve svém doma, být obklopen svými blízkými, není nic, co bychom uměli zařídit, jen tak ze své síly stoje proti válce, nemoci. Vždy byl život křehký. V tyto místa, kdy si to připomínáme, buďme ke svým blízkým pozorní a laskaví.

Mějte dobré dny! Kristýna F.