Pubertální vzepětíčka
03.03.2023
Dítko dostoupalo maxima své vrtule? Vytklo Vám chyby ve světovém řádu, zmínilo vedle covidu a válek, tající ledovce, plasty v oceánu, znečištěnou vodu, to vše v rytmu kulometné palby, hlasem řežavým fistulí, zato s očima vylézajícíma z důlků, na pozadí obličeje rudého jak ředkev? Divoce gestikulující, převyšující Vás o pár čísel, neopomnělo svou filipiku proti světu stavět z místa, že kdyby ono nemělo tu smůlu, že natrefilo zrovínka na dva lautr nepoužitelné až debilní rodiče, co z něj mohlo být? Hlasem lámajícím se sebelítostí, která bohužel celkově ani krapétko neubírá na maximálním volume projevu, dští síru, velkoryse nešetří snižováním Vaší osoby, které umožňuje vyzvednout jeho celkově jedinečný a plně oprávněný úhlu pohledu?
Řve snad, Vaše kdysi sladké novorozeně, cosi o tom, že se mu budete muset omluvit, zatímco roztlouká hrneček nebo kope do jídelního stolu? Stávkuje Vaše drahé dítko při tupé domácí činnosti způsobem, který graduje někde ke dvěma hodinám zaklesnutého paroží, kdo koho přetlačí a zda ono ve své velikosti skutečně musí činit tupé úlohy dennodennosti, když ono na takovéto primitivní domácí činnosti na rozdíl od Vás pochopitelně jednou bude mít lidi? Omlouváte se předem budoucí snaše nebo zeťovi a ševelíte z posledních sil - dělala jsem, co jsem mohla...
Získává si Vás, při pohledu na otevřená ústa dítka, hluboký vhled překračující několik generací rodiny manželovi, kde rozpoznáváte témata komunistických jeslí, alkoholismu u prarodičů i klečení v koutě? A s drobným povzdychnutím, jak by mohlo býti úlevné toto dítě seřezat, kdybyste se bohužel již patnáct let zpět pevně nerozhodli, že tudy nikdy nepůjdete, vstupujete ještě hlouběji do útrob mezigeneračního žebříku a s hrůzou shledáváte, že není čemu se divit, neboť jedni rodiče byli příšernější než druzí a hle bod pro Vás - nečekaná shoda s Vašim pubertálem. On si myslí totéž!
Pociťujete prudkou touhu vysvětlit partnerovi Vaše náhle nabyté plné porozumění světu, které ostatně kromě náboženských vzplanutí je i prostou definicí kdejaké duševní nepříčetnosti, odkud plyne tato vada v povaze vašeho dítěte, které ještě včera kupodivu působilo v zásadě příčetným dojmem? Rádi byste mužovi předestřeli povahové rysy, které skrze jeho vlastní díry vstoupili i do dějin povahy Vašeho společného potomka? Vyčkejte!
Rozbalte kouzelný koberec své vlastní famílie a počkejte, zda vylétnou víly, jednorožci a problikne pár hvězdiček nebo se dostaví teze opačná, tedy že by se tento děs eventuálně táhnout mohl z Vašich vlastních rodových kořenů, byť jste třeba i ušli cestu, aby mnohé bylo proměněno a jiné posunuto aspoň o fous. A podělte předky z obou stran rodů férově a měrou plnou o tuto krásu, která se snoubí v tak nečekané intenzitě právě v této chvíli v tomto pubertálním tvoru, a kde jistě lecjaký drahokámek v podobě pubertálních rozpoložení směrem k želé mohli byste přidat i z vlastního CV.
S hrůzou zříte bez jakékoli clony vidění, vesmírnou podobnost toho, co Vás staletí žere v partnerském vztahu a vidíte druhého cípa, který vyrůstá výše nežli Váš muž v centimetrech ale také v umanutosti vlastní zadubenosti, pevně loženého ega a nezvratnosti vlastních pravd? Bingo! Vyhráli jste v loterii!
Nejlepší odborník na rysy Vašeho dítka, zdá se, nachází se přímo s Vámi pod jednou střechou. Sprosté slova řvěte na koutech odlehlých. Až nápor vzteku opadne, dojděte poprosit svého muže, zda by s dítkem pohovořil o této věci, na kterou nestačíte, kterou nesvedete, ve které se vlastně ani moc dobře nevyznáte, zato s jistotou můžete určit, že Vás rozbolí žlučník, jen na ni pomyslíte, tedy potřebujete zachránit a Váš muž, v zářné zbroji rytíře, je toho při dobré síle schopen.
Pouštíte si na uzdě své fantazie obraz, kterak nadosmrti uražené dítko prochází dveřmi, kterými již nevchází zpět a někde jinde na nějaké jiné planetě, ničí život nějakým jiným živým bytostem, zatímco Vy žijete v poklidu, zaléváte květiny, aniž by kdo řval, vykládáte myčku, čtete tiše knihu, jen tak se díváte do krajiny, s bytostným klidem se věnujete dalším, posud nepubertálním, potomkům nebo odcházíte do svého jistě bohulibého zaměstnání? Sněte dál! Ale vězte, že sen záhy je nikoli nepodobný noční můře, poté co o Vašem dudánkovi již třetí měsíc nevíte ani to, na kterém kontinentě se nachází, sranda končí a nadchází setrvalý thriller toho, zdaliž mu není zima, bobánkovi? Není hladový? Jsou tam na něj hodní? Má se dobře?
Zvažujete, škubaje si zbytky vlasů, zda jste dítko vůbec dobře vychovali? Obracíte pohled dovnitř a vytřeštěně hledíte na to kde, boha jeho kde, se stala ta zásadní a přehlídnutá odbočka, že právě z našeho haranta roste monstrum přímo pod našima rukama? Zvažujete, zda pro lidstvo by nebylo lépe, kdyby tento tvor dospělosti nedorostl, s hrůzou předvídáte, jak asi toto dítko bude jednou vypadat v láskyplné v roli otce či matky a jak asi tak budou vypadat jeho vnoučata, vyrostlá pod dopady mezigenerační despocie?
Uvažujete jaká škoda, že již není středověk, kdy byli k mání hezké profese, kterými by se dítko živit mohlo jako například kat mydlář, někdo kdo má za úkol proklít nepřátelský rod na několik generací dopředu, snad by v tomto století padal do úvahy vyhazovač z barů, žalobce případně možná snad vězeňská ostraha, kde vzápětí se boříte do bytostné obavy, aby dítě neskončilo v cele na opačné straně dveří, při jeho notně snížené schopnosti na malý podnět zareagovat malým způsobem. Na chvíli si zhýrale představujete, že Vy sami byste mohli být ubytováni ve vězeňství, kde by Vám vařil někdo dočista jiný a kde by nebyl vůbec žádný teenager, abyste při prvním záchvěvu návratu neokortexu domysleli, že byste obývali celu se spoustou lidí, z nichž část byste se obávali potkat za dne na autobusové zastávce a dojde Vám, že takto obývat dům s lidmi, se kterými se znáte je přeci jen v posledku i pro Vás samu výhodnější.
Co tedy dělat, když máte prudkou touhu zařvat - táhni a zpět se nevracej? Nebo dítku nabídnout pohled, že je dočista stejný pablb jako kterýkoli jiný nevalně proslulý předek dle volného výběru právě Vaší famílie? Nebo snad mu přece lisknout a překročit tuto posud nedotčenou metu? Kteroužto řešení míjející představu komplikuje mj. nedostatek Vaší pružnosti a rychlosti - pro nutnost dítko honit se štokrletem - neboť Vás přerostlo již rok dva zpět. Nebo mu komplexně od plic vysvětlit, co si o něm myslíte a jak ubohá laťka se nachází v každé jednotlivé položce jeho povahy i budoucnosti?
Opusťte místnost. Dítko vypadá, že by i nadále rádo předvedlo, jak kvalitně se mu vyvinuli nejen hlasivky, plíce, ale také jeho argumentační schopnosti? Nenechte se zmást. Zahajte okamžitě požární cvičení. Právě hoří! Nejen u dítka, ale plameny plápolají také Vámi. Váš náhled nemá ani trochu nadhledu, z Vašich nozder stoupá žhnoucí pára, Vaše slova jsou jak barel nafty. Pozor, nebezpečí výbuchu. Opusťte ihned místnost! Za rohem můžete nadávat, kopat do omítky baráku či podvozku auta, plakat nad svým vlastním zničeným životem, nad ztrátou zbytku iluzí o tom, že právě Vy přece vychováte spokojené a šťastné dítě, které se dovede dobrzdit, když mu druzí říkají, nyní se nechováš příjemně, prosím zastav, ó synu/dcero, své chování.
Pakliže cítíte horko, jste rozpumpovaní, dítko na základě dobré letité znalosti Vám rýplo do těch správných míst, mělo Vás obratem na lopatě, projděte se svižným tempem, klidně i popoběhněte. Někam ten vylitý adrenalin vložit potřebujeme! Ujměte se tedy okopávání záhonu, řezání dřeva, není-li úniku z baráku, založte těsto, škrábejte brambory, počněte vysávat. Vysávání je skvělé! Zařídí, že téměř neslyšíte, co dítko nadále antiroztomile žvatlá. A můžete pochodovat s vysavačem barákem tam i zpět, můžete ho nechat zapnutý jen tak pro zvukovou clonu a vydrhnout kachličky v koupelně. Cokoli fortelného, rukama tvořeného či nohama ujítého, co nezbytně potřebuje vynaložené úsilí svalů, Vám může přinést úlevu.
Hlavně nepodléhejte iluzi, že když právě v tuto chvíli - při vrcholném oblouku uměleckého výstupu dítka, hodného prken divadelních nebo odvozu na psychiatrii - zapomenete dítě dovychovat, bude nevychované. Ajta krajta! Zlatá panímámo/táto. Jsou chvíle, kdy druhý sotva dýchá, natož aby mu to myslelo. Což se v této fázi nejspíš týká jak dítka, tak Vás samotných. Není kde brát. Výchova se odkládá. Nikoli na neurčito - ale na za dýl.
Odplazte se do klidu. Dlouze vydechujte, napijte se studené vody, zchlaďte si obličej, zaměstnejte ruce. Po opadnutí prvního návalu, nechte zvolna vytanout chvíle, kdy jste si s touto, nyní pubertální lochneskou, četli knížečky, zpívali jí před spaním, učili jí hodiny, zavazovat tkaničky, probírali abecedu i komunismus v Čechách a doufejte, že jednou i toto hormony napumpované stvoření, dojde do míst, kdy bude umět opřít své oko o realitu šířeji a výroku typu nikdy jste pro mě nic neudělali, se již vyskytovat nebudou.
Nezapomeňte do celkového záběru své rozvahy zahrnout, jak moc jste poslední dny spali a jedli, kolik jste pracovali. Anžto mnohde naše chuť zrušit vztah s našimi vlastními dítky vyrůstá na pozadí našeho vlastního přetažení, kde bychom ze všeho nejvíc potřebovali odpočívat a nechat maséra a služebnictvo dělat jejich práci za nás. Málokdy najdeme nadhled a moudrost, abychom dovedli unést nedovednosti našeho vlastního potomstva a přijmout světa šišatost, ježto jsme součástí, jsme-li lautr kantáre.
K situaci podle míry vrtule se vracejte v rozmezí hodin až dnů. Počítejte i s nepopulární variantou, že dítko zcela pevně, nekompromisně bude i o tři dny později tvrdit, že omluvit byste se měli Vy jemu, protože sklízet věci po sobě po večeři ze stolu prakticky hraničí s jeho týráním a že drahně noci probdělo, zvažujíc, že sepíše o Vás hlášení na ospod a dočista v poslední chvíli se opanovalo, za což byste mu od nyní až do věku důchodového měli býti vděčni.
Zakupte si sadu šicích metrů, dopočítejte datum maturity dítěte a započněte se stříháním. Všechno pomine. I my jednou nebudem. I naši haranti jednou budou bydlet mimo náš barák. Zasoustřeďte se, je-li to možné na svůj partnerský vztah, protože přežít pubertu vlastních dětí, nám dává nespočet nabídek na prudkou zteč, kterou můžeme minout, a uchovat si tak naději pro další příští, že až naši harantové z domu vystřelí, tak my dva se v domě rádi natrefíme. Nemáte partnera? Věnujte se sebepéči. Jakékoli doplnění vlastní energie se počítá a do domácího pole přináší více klidu.
Zlatá rybko, v konfliktech s dítky pubertálními nehledáme optimum, anobrž zachování zbytků vlastní příčetnosti! A tak kdykoli je to možné a dítko neopouští dům, zabarikádováno ve svém pokoji nebo Bože nedej v obýváku, opouštíme dům sami a šetříme již tak opotřebované nervy procházkami, setkáním s kamarádkou, nasloucháním tichu někde, kde se taková věc nachází. V domácnosti pak dítku svěřujeme čím dál větší samostatnost, aby umělo s pračkou, myčkou i žehličkou, ba i jídlo si uvařit, neboť dospělost již na něj radostně mává a ono ji kyne vstříc a tak všechny tyto činnosti, ba i najít popelnici u domu a umět zapnout vysavač se mu budou hodit v letech příštích jeho sladkého, každým dnem se přibližujícího, samostatného bydlení.
A vespod všech světa kotrmelců se rozvzpomínáme, že pokud jsme dítko dokázali milovat i rudé, svraštělé, řičící při růstu zoubků celé noce, s plínou na zadku, v naprosto nesamostatném provedení, kdy stěží formulovalo slabiku, ba samostatně ani neusedělo. Pak světe div se, tuto neuvěřitelnost stále znovu nacházíme kdesi vespod naší bytosti jako nekonečnou zásobu schopnost dítko, nikoli pochopit, či k obrazu svému vychovat, ale stále znova k sobě do blízkosti pouštět a snad i milovat.
Kristýna Farkašová, březen 2023