Vzděláním ke spokojenosti aneb přijímačky na střední

8. září 2024

Vzděláním ke spokojenosti, domnívají se leckteří rodiče a ženou své děti na prestižní gymnázia.

V posledních letech jsem viděla několik desítek mladých lidí uvažujících o sebevraždě. Zpravidla se téma nasbírá  někde mezi devítkou, když ukončují základní školu a prvákem střední školy. Kam půjdeš na školu? se vás tou dobou ptá každý - počínaje sousedkou, přes různé známé, kamarády, konče babičkou, pratetičkami a náhodnými kolemjdoucími. Ve třídě vám zhruba obhodinu připomenou, že jestli se chcete na střední dostat, tak s těmito znalostmi/ s tímto chováním to patrně nevyjde nebo Vás v dobré víře drilují, abyste uspěli. Rodiče zjišťují, kolik bodů musí dítko dosáhnout, aby o škole vůbec mohlo uvažovat a mnou si ruce, že jejich chytré stvoření může pomýšlet i vysoko.

Skoro všechny děti, se kterými jsem mluvila, patří mezi děti zvláště chytré, děti rodičů vzdělaných, rozhleděných, kteří strategicky promýšlí přípravu dítka a situaci silných ročníků nepodceňují.

Představme si rodinu, jejíž mládě dosahuje místy i stoprocentních výsledků testů, rodiče zvolí tři prestižní školy, leč ouha, byť s výborným výsledkem, dítě nedosáhne na žádnou z vybraných škol. Na otázku - Kam ses dostal/a? odpovídá – Nikam. Potomek patří mezi horních pár set nejvíce vytrénovaných uchazečů na střední školy, leč nitrem se mu rozlívá pocit nedostatečnosti, neúspěchu, neschopnosti. Stačilo dát na jednu fous níže prestižní školu, na které by dítě nyní spokojeně medilo a mohlo na zvědavé dotazy širší komunity známých odpovídat s klidem. Ambice rodičů a jejich přesvědčení, co je pro dítko nejlepší, představu školy zvolené o stupínek níž, neumožnili. Dítě bývá tou dobou tak názorově proočkováno, že i samo je ochotné věřit tomu, že jediná cesta k úspěšnému životu tkví ve jméně právě těchto tří škol.

To, co kantoři a rodiče, mnohdy i v dobré víře, leč v nešikovém provedení, vyrábí v posledním roce školy dítka, by se leckdy dalo zahrnout do pojmů extrémněji ložených řekněme někde v pásmu průběžné výroby úzkostných poruch až po teror.  Maminka pláče, říká si budeme dělat, ta holka se nám nikam nedostane (dítko švihá jedničky po celou dobu základní školy a maně nabývá dojmu, že to není dost, tohle nedopadne dobře, tj laťku by si mělo doživotně navýšit) tatínek tlačí a dítko chodí na tři přípravy - dvě v onlinu a jednu v osobním provedení a otec dokládá jejich důležitost pravidelnou přednáškou na téma důležitosti přípravy na přijímačky, co by za to on dal, kdyby tyto možnosti kdysi měl, kolik to stálo v sumě peněz, jak doufá, že dítko se vynasnaží nejlépe jak umí a jak je snad zřejmé, že si podělá celý život, pokud ty přijímačky projede. Ve školách četně více než motivaci potkáváme strašení – bez téhle znalosti se Novák na školu nedostaneš, s tím nepočítej. Ovšem i dítka jedničkářovská dostávají svůj díl sody – Za dva, Nováková? Jste spala nebo co? Se na ty gymnázia nechcete dostat? A pak potkáváme nešvar obecného bombardování pojmem "přijímací zkoušky/ přijímačky". (Jednou jsem dítko nechala dělat čárky, kolikrát ten den to slovo slyšelo z úst kantorů. Když jde o dvěstěkrát zmíněné slovo v rozmezí 8 vyučovacích hodin, z toho by trefil šlak i udatného bohatýra.)

Děti zpravidla své rodiče zklamat nechtějí a rádi by naplnili právě jimi kladenou laťku. Být rodiči přijat nám, ve zdravé rodině, nese daleko větší díl spokojenosti nežli škola sama - tam máme jako rodiče prostor vést své děti ke klidu.

Pojďme si férově předložit ono filozofické, že v reálu nevíme, na které škole našemu dítku bude dobře. Svět je pestré místo - jsou děti, kterým se ulevilo na alternativní škole i dítka, které byly rády za přechod z alternativy do státní školy, kde byl řád a dalo se ve věcech lépe vyznat. Dobré kantory najdeme tam i tam. Záleží na tom, jak se sejde kolektiv, s kým si dítko sedne v lavici, jaký bude třídní, co náročného se přihodí v dalších 4 letech právě této třídy/školy. Jsou mnohé křižovatky v našich vlastních životech, kde nevíme a přece volíme. Natož abychom tušili, jestli dítko u zvoleného oboru vydrží a bude v něm spokojené. A do tohoto složitějšího přemýšlení dítko přizvat smíme. Boří to koncept – my víme, co je pro tebe dobré a existuje pouze tato jedna nejlepší cesta – kdy je neklid a selhání téměř predikovatelnou součástí balení. 

Co prospívá

• Mluvte s dítětem o tématu přijímaček/výběru škol, co možná klidným běžným tónem. Tendujete-li dítko tématem zahrnovat přes míru, zvolte schematický postup a mluvte s ním o tom, jak je na tom např. s přípravami, nejvýše jednou týdně.
• Projděte spolu weby škol a dejte dítěti prostor se rozhodnout, na které dny otevřených dveří by se ráda zašlo podívat.
• Zvažte dítko na dny otevřených škol vyslat o rok dřív. Bude to mít tou dobou na salámu, okolí tou dobou otázky ani nevyžádané rady o kvalitě škol do dítka neklavíruje. A tak si mladý jedinec s větší lehkostí a více svobodně všimne, zda se mu tam líbilo či nikoli. Může si sebou dobrat kámoše, klidně i takové, co jdou na jiný typ škol, nebo půjdou na střední ještě o rok dýl, ve dvou je to větší sranda, líp se hledá na mapě. Zvažte, zda dokážete nechat dítko na dny otevřených dveří zajít samotné, tedy bez vašeho doprovodu. Pokud by o škole vážně uvažovalo, v příštím roce můžete na den otevřených dveří zajít třeba i společně.
• Umožněte dítku navštívit i jiný typ škol aspoň dvě, tři - ať umělecky ložené, průmyslovky, obchodní, cestovního ruchu atp. Porozumí tomu, že možností je více a na třetí pozici si dá právě takovou školu, na které se mu líbilo, bylo se na ní podívat a dost možná ve třídě bude patřit k lepšímu průměru. Což by kdekdo z dětí na prestižních gymplech rád zažil, ale je to nesnadno k mání (a laťku do života k dosahování vlastní spokojenosti se sebou samými, to dětem nastavuje převysoko).
• Povzbuďte dítko, nechť zvolní v devítce v jiných předmětech, zvláště je-li přirozeně jedničkář. „Když budeš mít na vysvědčení dvojky a třeba i nějakou trojku, jsem s tím zcela ok. Je jasný, že se soustředíš letos víc na přípravu na přijímačky a nemůžeš dělat do všech předmětů tolik, co v předchozích letech.“
• Ponechejte dítku jen jednu placenou přípravu, ať v online či osobně. Pomozte dítěti, být systematické - domluvte se, který den v týdnu se dítě bude přípravě věnovat. Začněte v září, ať má dítě dostatek času dohonit případné resty.
• Ptejte po dítku jeden online cermatí test týdně, ať si zvolna zvyká. Povzbuďte dítko, ať si pro sebe vede přehled, kolik bodů mívá. Z nízkých cifer výsledků si zkraje září nedělejte hlavu, dítko si potřebuje na způsob testování a zejména práci s časem a strategii, jak vyplňovat test zvyknout. V těchto týdnech buďte dítěti oporou a vězte, že jeho výsledky se v čase klidně i zdvojnásobí. Bude-li poctivě průběžně pracovat, může vidět progres a taky průměr svých výsledků, a lépe tak odhadnout jaké jsou jeho šance, na školu se dostat. Učte dítko nachystat si k ruce hodiny, pití a dvě prupisky. Naučte ho dvě tři uvolňovací cvíča, co se sebou kdyby ho přemáhala nervozita.
• Ponechte si roli podpůrnou a pozorovatelskou. Pakliže u testů s dítkem sedíte a nadřete se více než dítko samo, pak mícháte, co je čí šuplík. V úsilí se dítě potřebuje napřáhnout především zevnitř, podpořte ho dobrou svačinou nebo s ním poté koukněte na film. Buďte parťákem, ale netahejte batoh za něj.
• Dbejte na to, aby dítko mělo volný čas s kamarády, kdy jen tak zevlí. I v průběhu devítek se má jezdit spát pod širák, mít přespávačky s kamarády, chodit na zmrzku, do kina. Střídání výkonu a odpočinku je něco co potřebujeme do života, jako zdravý a životadárný návyk. Má-li dítko kroužek, který má rádo a je spíše odpočinkového než výkonnostního ražení, pak mu ho ponechejte i v devítce.
• Kryjte dítku záda - kdyby test projelo a u přijímaček neuspělo. Jako rodiče ho předem ujistěte, že najdete cestu, kde dítko stráví další rok, ať to bude škola jen pro absolvování prváku nebo třeba pobyt na zkušenou v cizině.
• Varianta, že mu případný neúspěch u přijímaček zničí život nebo vypovídá něco o jeho celkové hodnotě/ chytrosti je lichá. Pokud dítko toho dojmu nabylo, pak se mohlo málo opřít o jasné sdělení na straně dospělých např– „ Víme s jistotou, že jsi chytrý/á.  Neboj se toho, jak tě vidí/hodnotí druzí po jednom testu. / Známe tě celý život a víme, že si poradíš. / V našich očích tvoje hodnota přijímačkami nenastoupá ani neklesne. Máme tě rádi pořád stejně. / V životě se ti povede dobře. / Jsme si jistí, že pro sebe najdeš, kudy tě bude bavit jít, že to dobře rozpoznáš. / Z každé ze škol, o kterých přemýšlíš, se dá dál dostat na zajímavé obory, jsem zvědavá/ý, kudy půjdeš. / Máš různé talenty a z každého z nich by to byla zajímavá profesní cesta životem. / Zdá se mi, že si vybíráš ze samých dobrých možností.“
• Rozhodnutí se pro střední školu není něco, co je třeba další čtyři roky vydržet za všech okolností. Pokud dítě cítí, že se minulo a obor nezvolilo příhodně, umožněte mu absolvovat přijímačky na jinou střední školu. Oplatí se to v mnoha směrech, včetně finančního. V příbězích, kdy dítko sebe donutí/ rodiči je dotlačeno střední dodělat, a pak se dále drží u podobného oboru na vysoké a pak s tím švihne před státnicemi - to je pak v sumě spousta zainvestovaných let, které k vlastní spokojenosti ani k práci v oboru nevedou. Sebe dohledávat k mládí patří, je užitečné moct svá rozhodnutí měnit.
• Jste-li nervózní, zda se Vaše dítko na školu vůbec dostane, probírejte své strachy s kamarády/kamarádkami, nikoli s dítkem samotným. Nelijte do něj své obavy ani své ambice. Nejde o to, co budete pak moct říct v práci, zda se budete moci potomkem pochlubit. Jde spíš o to, zda se šťastně sejde to, že dítko na škole bude prospívat a bude mu dotyčná škola do života, co k čemu. Pokud se Vám stáčí myšlenky spíše k tomu, jaký by byl trapas před kolegy muset říct, že se dítko na školu nedostalo, pak si potřebujete prve porovnat u sebe sama, že má Vaše dítě stejně vysokou hodnotu i bez prestižní školy, nikoli tlačit dítko do toho, aby vám ve Vaší vlastní nejistotě ulevilo, tím, že zabere na maximum.
• Pokud dítě přestává nápor zvládat, špatně spí, jí, nechce se vidět s kamarády, začíná hledat úlevu v návykových látkách, sebepoškozuje se, projevuje úzkosti nebo prostě kompletně ztrácí zájem – vyhledejte odborníka, který s ním začne obratem pracovat. Dítka, které přichází začátkem prváku na střední škole zpravidla říkají, že takto blbě jim bylo už v devítce před Vánoc, ale na pomoc si počkali třeba i 9-10 měsíců.

Naše vzdělání ze života bývá širší, nezůstáváme jen u toho, co jsme studovali – nakoukali jsme víc, než jen to, co do nás lili ve školních škamnech. Spokojenost člověka tvoří také jeho partnerství, kámoši, rodina, práce, koníčky, soulad hodnot a životních rozhodnutí, dobré těla obstarání, od spánku přes pohyb po dobré jídlo. V nejrůznějších těžkých místech můžeme vidět lidi, jak v mezích možných okolností směrují sebe zpátky ke spokojnosti, naplněnému životu. Nedokážeme-li dítěti předat, že je více dobrých cest, pak jsme něco podstatného minuli nejen ve sdělení směrem k vlastnímu dítěti, ale i v poznávání světa kolem.

Příprava dítěte k projítí této výzvy/křižovatky nezačíná v devítce. Kde má dítko silné stránky, se dá povšimnou docela dobře už ve věku školkovém. Zda s rodiči může mluvit otevřeně o tom, co by rádo ono samo, i když to míjí kupříkladu jejich představu, kudy by ho rádi viděli kráčet, je jistota, která se tvoří mnoho let zpět v dennodenním soužití. Zda rodiče stále znovu nacházejí cesty ke vlastní spokojenost a je to pro ně důležitá hodnota, jestli dovedou i odpočívat nebo si sebe váží jen za výkon -  na to dítko hledí od doby, co se svým rodičům narodilo.

Příprava na přijímačky nemusí být tak velkou zátěží, pokud se dítě může opřít o vědomí, že svými rodiči je a bude přijímáno a rozumí tomuto místu jako jedné z mnoha křižovatek, ve kterých se jako v lecjaké deskové hře ocitneme někdy o pár políček vzadu a jindy zase popoběhnem nečekaně vpřed a ve vší té chaotičnosti a nesourodosti života si můžeme libovat, víme-li že ani vzadu, ani v čele si sebe vážit nepřestaneme a že odpočinek a radosti se nám mají vejít, i když vše zrovna vypadá tak nezbytně důležité k našemu pracovnímu činění.

Mějte dobré dny!

Kristýna