Končíme. Na co koukat příště?

Tak předně.

Vnímat sebe sama. Jak ti je vedle něj? Jsi sama svá? Vlezeš se vedle něj celá? Má rád tvůj projev, jeho tempo, výraznost, emotivitu? Cítíš v kontaktu s ním spíše lehkost nebo tíži? Žiješ vedle něj spíše klid a uvolnění nebo převážně nepohodu, stres či strach? Máš svobodu volby nebo se musíš podmanit, jinak je to k nevydržení?  Umí žít i s tím, co mu na tobě toliko nemedí? Dovedeš si všimnout, v čem má díry? Jde o věci pro tebe vážný, k nedobrýmu žití?

A co on?

Je na světě rád? Má ve vší obecnosti rád svět, lidi? Těší a baví ho poznávat? Je otevřený novým věcem, zvídavý? Tj uměl žít sám za sebe, ještě než jsme se potkali? Měl svůj směr, své sny, schopnost pracovat a realizovat je? Umí se zabavit ve volném čase, věcmi, které ani nemusíme nutně sdílet, ale líbí se mi/ nejsou mi proti srsti? V důležitých hodnotách se shodujeme? Je ochotný na sobě pracovat, číst, inspirovat se, přijmout zpětnou vazbu, dál se rozvíjet?

1. Zdravé sebevědomí

Musí řvát, že všechno ví, i když toho reálně ví jen kousek? Potřebuje se hádat o svou pravdu, i když zdaleka nezná všechny souvislosti? Má problém přijmout zpětnou vazbu, jako že pro jeho okolí, je ho příliš, ať ubere volume, ať už nepije? Připadá si skvělý ve všech ohledech, nezajímá ho Váš  názor, nýbrž chce, abyste si mysleli ten jeho? A pokud obratem nepřijmete jeho názor za svůj, pak jste zkrátka mimo Vy? Má potřebu Vás ponižovat? Snižovat Vás, nadávat Vám. Poukazovat na to, že je vzdělanější a celkově líp, hlouběji, dál, víc a vůbec povedenější? Shazuje Vás před svými kamarády? Případně se k Vám před nimi nechce hlásit? Párkrát už Vás napadalo, jestli Vás neuhodí nebo k tomu i došlo?

Mimo doporučeníhodnou míru je také opačná varianta konce škály tj. sebesnižující projev,  a tedy na Vás se věšící - jsem hadr, nula, nýmand, nikdo by mě nechtěl, se mnou ztrácíš roky svého života, jsi moje všechno, bez tebe bych tu dávno nebyl. Všechno jsem vždycky prosral. Svět je zlý. Nikdo mě nechápe. Sebelítost, pocit, že - svět, rodiče, vzdělávací systém, stát a česká pošta můžou za to, že můj život jsem už teď prohrál. Jsem troska. Příčinu vidím venku. Mimo sebe. 

Nikoli zřídkavou variantou je, že výše uvedené se cyklicky střídá, zvlášť např. v kombinaci s alkoholem - jsem borec, jste blbí, jsi kráva - jsem hadr, potřebuju tě, nezvládnu to bez tebe, vždycky tě budu milovat, jsi skvělá, nezasloužím si tě, fakt se moc omlouvám, tentokrát už to neposeru…

Jak by tedy mohlo být k poznání zdravé sebevědomí? Mám se rád, vím, že mám chyby, umím je  uznat. Když přestřelím, omluvím se.  Nenaléhám, nelpím na tobě křečovitě, umím dát čas sobě i tobě. Vím o svých kvalitách. Kráčím po svých vlastních nohách - nepotřebuju na tobě viset, ani tě zatláčet do země, ať vedle mě vypadáš menší. Mám svůj směr, své zájmy, žiju uvnitř jistou míru stability, dá se o mě opřít. Mám se v oblibě, i tebe můžu mít v oblibě. Mám dobrou sílu k životu. Můžeš se tedy i opřít, budeš-li potřebovat.

2. Žil smysluplně, ještě než vás potkal

Má své koníčky? Svou profesi? Nebo studium? Svůj směr? Přátelé, zázemí? Nebo jeho život začal, až když Vás potkal, do té doby se ani nedá mluvit o životě. Vy jste náplň jeho života, převzal všechny vaše koníčky a přátelé, protože své zájmy ani přátelé nemá. Má problém dokončit školu, najít si práci? Mít směr. Pracovat. Vydržet nepříjemný etapy. Ustát nudu, náročné období, všednost, konflikt, neocenění  z vnějšku? Má své hodnoty, svou laťku zevnitř a podle té žije? Líbí se vám ony hodnoty a vyhovuje vám, jak nízko/vysoko je laťka nasazená? A přece je schopný i vnímat lidi okolo, není-li to pro ně  málo/moc.? Je-li mu s ním dobře/špatně?

Pokud je pro Vás podstatná spiritualita, žije přesah? Přemýšlí ještě i o jiném úhlu pohledu pro svůj život než jsou peníze a hmotný věci? A zároveň u toho přemýšlení o sférách vyšších, dovede zajistit střechu nad hlavou pro rodinu, pokud byste se rozhodli, že ji spolu založíte?

3. Je ochotný na sobě dál pracovat

Není to otázkou, přijdou-li úzká místa za dlouhou dobu společný cesty. Je to věc předpokládatelná, logická a veskrze přirozená. Bezesporu přijdou. Můžou přijít náhle nebo očekávaně, trvat dlouho či krátce, ale jistě je na cestě potkáte. A místy bude pořádná dřina je ustát. Pokud už nyní není ochotný s nikým sdílet potíže, žijete-li jaké, nikdy by se nešel poradit k nějakému terapeutovi či moudrýmu člověku nebo na kurz, věci doma se mají řešit doma, nebo nejlépe se o nich ani nemá mluvit. Pak, kde vezmete inspiraci, když přijdou úzká místa? Kdo další bude moci vstoupit tam, kde zrovna nebude žádné světlo k vidění?

Je si vědom svých i vašich nedokonalostí? Je ochotný na těch svých pracovat, čím dříve ještě než se jimi život zašmodrchá? A pak v úzkém místě budeme v nedobrém napojení otvírat letitý věci a hledat k nim vůbec slovník… Je připravený otevřenosti novým tématům, myšlenkám, který Vám do života vstoupí? Je ochotný stát pevně v tom, co má v sobě srovnané, mluvit otevřeně o tom, kde a v čem vidí hodnoty a priority. Ale zároveň zůstat otevřený a vstřícný vašim potřebám vašemu, zajisté a předpokládatelně, místy odlišnému úhlu pohledu.

Je mnoho moudrých a inspirujících knih. Některé zajímavé myšlenky o tom, že větším darem a potřebou je milovat než být milován, mají svou hloubku, jsou-li kulisy našeho života námi stavěné také s pevností a moudrostí. Tedy obklopíme-li se lidmi, kteří - podobně jako po sobě poptáváme a žijeme - půjdou světem rádi, s dobrým sebe si vědomím, a ochotou dále růst.

Pak Vivat! Naše možnosti jít cestu životem jsou velmi dobré - s někým, kdo jde životem statečně a pevně, rád, s dobrým zdravým chlapským sebevědomím, s dobrou mírou lásky k sobě sama a vůbec stvoření živému, a tedy i k vám. S otevřenou myslí i srdcem vůči novým věcem a  svým i vašim potřebám. Se vzájemnou vstřícností. Protože vše, co chceme dát ven, vše co partneři by si přáli, musíme prve mít vevnitř. Má uvnitř aroganci a nenávist, cítí pohrdání vůči zlému světu, hodně křivd a sebelítost? Je mu zle, má-li trávit čas v jedné místnosti se sebou samotným? Jak by mohlo jít, být šťastná, tedy spokojená a moct kráčet pevně vedle někoho, jehož vnitřek je plný nenávisti a odmítnutí světa, do sebe zahledění v sebelítosti a uskřinutosti?

Přeju dostatek moudrosti, otevřený srdce a pozorný oči. Mnoho ne-li, vše jde uvidět velmi záhy.

Také naše tělo je moudrý rádce a někdy, co my ani neumíme nazvat, ono cítí jako ohrožující a mnohdy trefně. Zvláště pokud nevstoupíme do intimního vztahu dříve než do toho upřímného mezilidského a hormony nezahrají v prospěch člověka, který se zralému zdaleka nepodobá. A vůbec k poznání těchto charakteristik v článku uvedených, není potřeba začít spolu chodit a uvidí se. Jde o věci v celém rozsahu našeho života, které se zdaleka nevztahují jen k partnerství, a lze je tedy uvidět při pozorném koukání na člověku samém, jeho životě a způsobu přemýšlení, jeho směru a jeho vztazích s blízkými, docela dobře i zvenku.

4. Má rád (nikoli obdivuje nebo glorifikuje) lidi okolo? I když ví o jejich nedostatcích? Probouzí se rád do nového dne? Těší se na tebe, když budete spolu? A když spolu nebudete, umí si vytvořit pěkný čas s přáteli nebo se sebou samým? Dá se s ním domlouvat? Umí se přizpůsobit? Můžete mít odlišný názor? Můžete ho říct? Váží si Vás? Tedy ví i o vašich nedostatcích a přece si váží té hezké možnosti, moci vás milovat? A jak to má vůči sobě samému? Protože nejde si vystačit s tím, má-li to druhý hezký vůči nám, vždycky jde především o to, jak to má ve svých vnitřních vodách vůči sobě sama, neboť to je to, co nablízko především spolu budeme žít. Myslí si o sobě, že je dobrý člověk? Má směr ve svém životě? Jsou věci, na kterých jeho život stojí, takové, že v nich i vy máte zalíbení? Má dostatek síly a naděje? Dostatek chuti a kapacitu vnímat i Vás? Zavnímá Vás tedy a podrží v úzkých místech? Je s ním legrace, lehkost, a pestrý čas? Ale i vážnost a serióznost, tam kde  patří? Dovede žít věrnost, je statečný a pevný? Je společně žitá všednost laskavá?

Tedy laskavost k sobě sama! 

Obezřetnost, rozvahu i odvahu při nový volbě!

A hledat člověka, a učit se zaměřovat pozornost směrem k lidem, kteří žijí a  jsou kolem nás a jsou stateční, pevní, krásní, dostatečně stabilní a zakořenění, a přitom ve větvích mají lehkost a lásku k životu. Dobře se o sebe starat, nenechat si ubližovat, být se sebou v dobrém kontaktu. Být zvědavá a vyhlížet dobré. 

Máš na to! 

Držím palec! Ať se daří!

Kristýna